Příběhy dobrovolníků« Zpět

Příběh Magdy

Když jsem začala dělat dobrovolnici, měla jsem stejné zájmy, jako mám teď, můj život plynul a změny kolem mě se odehrávaly samovolně, přirozeně a dobrovolnictví se k nim přidalo jaksi mimoděk.
Jak se postupně začal měnit můj pohled na to, co se kolem mě děje, pochybnosti, které mě zpočátku trochu svazovaly, se začaly rozpouštět, až skoro vymizely. Namísto nich přišla jistota, že dělat dobrovolníka má smysl, i když za něj nemusíte položit život. Stačí ho do života prostě po troškách přidávat, jako špetku koření, kterou si vylepšíte jídlo.
Na dobrovolnictví se mi líbí, že ho může dělat kdokoliv, pokud v něm najde něco pro sebe.
A nemusí do něj vložit moc, aby se investice mnohonásobně vrátila. Být dobrovolníkem se zkrátka vyplatí.


Příběh Veroniky

Za poslední dva roky, co působím v Latě, pro mě Lata není jen organizací, díky které můžu smysluplně vyplňovat svůj volný čas a pomáhat mladým lidem.
Lata mi totiž převrátila celý můj studentský, a nyní i pracovní život.
V roce 2011 jsem byla studentkou oboru Marketing a přemýšlela jsem, jaké práci nebo jiné aktivitě se věnovat, aby mě naplňovala a měla dle mého úsudku smysl. Přemýšlela jsem, jak vyplnit volný čas, aby mě jeho náplň dobíjela energií a zároveň mohla být prospěšná.
Vždy mě to táhlo k problematice mezilidských vztahů, k práci s mladými lidmi a dětmi. Řekla jsem si, že když už jsem se neodhodlala v tomto oboru studovat, pokusím se tomu věnovat volný čas. Na internetu jsem si začala vyhledávat možnosti, které by se takto zaměřené práce týkaly.
Brzy jsem narazila na Latu. Možnost dobrovolnictví, která spočívala ve věnování se mladým lidem, kteří procházejí nějakým nelehkým obdobím, mě velmi zaujala. Lata navíc nepožadovala vzdělání či praxi v oboru. Požadovala chuť a motivaci pomáhat s tím, že po úspěšném přijímacím pohovoru budou potencionální dobrovolníci dále vzděláváni a po celou dobu vedeni sociální pracovnicí a mají možnost využívat supervize vedené psychology. Myslím, že Lata si své dobrovolníky hýčká.
Po úspěšném přijímacím pohovoru a zaškolení jsem byla brzy seznámena s klientem. Lata se snaží, aby dobrovolník byl klientovi přidělen přímo míru. A v našem případě s M. to vyšlo parádně!
Brzy jsme se sblížili a dva roky s klientem utekly „jako by nic“. A to přesto, že se za tuto dobu v mém životě událo plno zásadních věcí.
Dobrovolnictví mě chytlo natolik, že jsem se rozhodla, že se chci pomáhajícím profesím věnovat i v rámci zaměstnání. Ukončila jsem studium ekonomicky zaměřené školy a začala jsem studovat magisterské studium oboru Speciální pedagogika. Brzy po nástupu do nové školy jsem získala místo osobní asistentky zdravotně postižených dětí. Kombinace takto zaměřené školy, práce a dobrovolnictví mě moc baví, naplňuje a na konci dne mám ze sebe dobrý pocit. Věřím, že už mě žádný skok po hlavě do jiného oboru nečeká. Jsem nyní spokojená s tím, čemu se věnuji. A za to patří i Latě velké DÍKY!


Příběh Věry

Dobrovolničení je pro mě hodně důležité. Jednak dává mé životní cestě smysl, ale také obrovské zkušenosti. Má práce s klientem pro mě byla velikou „školou“. Možnost setkávat se s klientem-člověkem, který má nějaký problém, psychický (samozřejmě nemyslím nějakou diagnózu) a také fyzický, protože klient byl nedoslýchavý, byla pro mě přínosem. Naučit se komunikovat s někým jiným a odlišným. Nahlédnout do jeho světa. Naučit se s ním komunikovat, tak, aby to bylo příjemné a přínosné pro nás oba. To vše byly pro mě cenné zkušenosti. Samozřejmě to pro mě má význam i z mého budoucího (doufám) profesního hlediska psycholožky. A tak z dobrovolničení čerpám i profesní zkušenosti, postřehy etc., kterými se učím a posouvám dál. Vztah s klientem bych popsala jako ,,spolupráci“ a vzájemné dávání. Dlouhou dobu jsem si o sobě myslela, že má povaha je klidná. Byly však situace, které mě přesvědčovaly o opaku. Měla jsem úžasnou možnost pracovat i sama na sobě, poznávat svá slabá místa a tím osobnostně růst. To byla v podstatě má osobní odměna. Jsem ráda, že jsme s dobrovolničením začala, protože mi to umožnilo rozvíjet se a růst (a v to věřím) i klientovi. Dávali jsme si navzájem zkušenosti. Někdy to bylo hodně těžké, ale když se teď ohlédnu zpět, tak za sebou vidím ohromný kus práce, který jsme s klientem oba udělali, a jsem ráda za to, jak to vše bylo. Nic bych na tom neměnila. Můžu se zhluboka nadechnout a říct si: ,,Ano, stálo to za to!“
Vím, že to je klišé, ale pocit, že někomu pomáháte, je příjemný. Je to tak ovšem proto, že když pomáháte někomu, tak pomáháte i sami sobě a dokonce i někdo pomáhá vám, ať už si to na začátku uvědomíte či ne. A o tom všem je pro mě dobrovolnictví. O tom, že i když se to často nezdá, tak pomyslné váhy dobrovolnického vztahu jsou pro mne vyrovnané v hlubším smyslu.
S klientem jsme museli překonávat spousty těžkostí. Jedním z hlavních témat celého vztahu bylo pro klienta ,,naučit“ se komunikovat s lidmi kolem sebe, ale pod tím vším probudit lásku sám k sobě, s tím spojené poznání sám sebe a překonat pocit ohromné samoty, která byla zkomplikovaná fyzickým handicapem. Pro mě bylo naopak těžké najít si hranice a uchránit si svůj osobní prostor, jelikož klient se snažil do něj neustále vstupovat. Bylo to, jako kdyby mě objímal, až mě tím dusil. Čím více chtěl klient vstupovat do mého osobního prostoru, tím více jsem se stahovala a v jednu chvíli jsme zjistila, že jsem se nechala zahnat do kouta. Bylo to pro mě veliké ponaučení. Nakonec se mi podařilo hranice nastavit zdravě a udržet si je. Nejdůležitější bylo s klientem zůstat a vydržet. To bylo to největší, co jsem mu mohla poskytnout. Byl totiž zvyklý, že od něj lidé odcházeli-kamarádi a tak měl v sobě pocit křivdy, osamocenosti a chaosu. Měl velké problémy se sebereflexí. Nedokázal mluvit o svých pocitech, o tom co zažívá a cítí a bylo velkým pokrokem, když se klient postupně otevřel a začal sám sebe vnímat a cítit. Postupně jsme měla pocit, že přede mnou roste člověk, výš a výš a závěrem všeho bylo, když na poslední schůzce při našem loučení řekl, že se my dva už sice neuvidíme, ale že má kamarády. To byla věta, která mluvila naprosto za vše.
V podstatě nejde slovy popsat celý ten proces, kdy se setkáváte s někým a společně jdete nějakou dobu kus cesty. Stojí za to to vyzkoušet na vlastní kůži, protože odměna za to je něco, co vám peníze ani materiál nenahradí.
Dobrovolnictví mě jednoduše baví. Jsou to pro mě výzvy. S novým klientem přichází nová a já tomu jdu vstříc.


Příběh Moniky

Jsem dobrovolnicí v občanském sdružení Lata už víc jak dva roky. Po celou tu dobu jsem doprovázela jednu mladou slečnu na její cestě dospíváním. I když ta cesta vedla přes pobyt v Bohnicích, středisko výchovné péče a rozhodování, zda být či nebýt v sedmnácti letech matkou, dokázaly jsme vedle vážných témat zažívat na našich schůzkách i spousty legrace. Výsledkem toho všeho je vztah založený na důvěře. Ona ví, že mi nemusí lhát, že mi může říct cokoliv, protože nepřijde žádný trest, jen společné zamyšlení se nad tím, co se stalo. Náš vztah dobrovolníka a klienta už je oficiálně ukončen, ale obě víme, že na vztahu mezi námi se nic nezměnilo. Rozhodla se pokračovat dál sama a já vím, že to zvládne...věřím jí.
S dobrovolničením jsem začínala kvůli praxi do školy. Dnes můžu říct, že mi dobrovolnická služba dala mnohem víc, než jsem čekala. Díky kvalitnímu vedení a supervizi poznávám sama sebe a můžu na sobě pracovat. Pořád se posouvám někam dál. Cítím, že dělám něco, co má prostě smysl.


Příběh Lídy

K dobrovolničení jsem se dostala skrz školu. Když jsem nastupovala do LATY byla jsem studentkou sociální práce na Karlově Univerzitě. LATU mi doporučila kamarádka jako praxi. LATA mi přidělila klienta Kamila. Viděli jsme se několikrát a pak jsem onemocněla. Po celou dobu mé nemoci na mě Kamil čekal. To bylo asi důvodem mého pokračování jako dobrovolníka v LATĚ. Školu tj. Sociální práci jsem nedokončila, ale dobrovolničit jsem zůstala dál. Momentálně s dobrovolničením v LATĚ končím, ale průběžně jsem začala dobrovolničit v Motole.
Dobrovolničení pro mě znamená určitou míru realizace. S Kamilem jsem se setkávala poměrně pravidelně. Nejdříve byl trochu problém s tím, že Kamil nechodil na schůzky včas. To se změnilo až poté, co Radka (koordinátorka dobrovolníků) s námi sepsala dohodu, pokud Kamil nepřijde bez omluvy v čas, končí tím naše schůzky. Kamil poté začal chodit v čas a já si uvědomila, jak mu asi na našich schůzkách záleží. Asi nejsem sama, kterou hřeje u srdce, když může někomu pomoci.


Pošli SMS ve tvaru DMS LATA na číslo 88 777!
DMS stojí 30 Kč, o.s. Lata obdrží 28,50 Kč.  Více...
Nabízíme Lata Caffé,
ve vybraných kavárnách i pro příjemné chvilky doma
Kde se prodává?

Podporují nás

  • Městská část Praha 11
  • Azyl opuštěných zvířat v Libni
  • Bobová dráha Prosek
  • Experimenta Benešov
  • Kavárna BIO OKO
  • Caféidoskop
  • JumpPark PRAHA
  • Friends Coffee House
  • Městská část Praha 1
  • Atlantis centrum
  • Městská část Praha 6
  • TEMPISH sport equipment
  • Ateliér Malování kreslení
  • Aquadream - aquapark Barrandov
  • Botanická zahrada Praha
  • Městská část Praha 2
  • DIY Praha
  • OldanyGroup
  • NROS-Pomozde dětem
  • Nadace Agrofert
  • Nadační fond Albert
  • Městská část Praha 14
  • breAd. & edible labels s.r.o
  • Nadace Neziskovky.cz
  • DOX Centrum současného umění
  • Nadační fond J&T - hledame rodice
  • NMS Market Research ČR
  • Městská část Praha 8
  • Nadační fond J&T
  • Neviditelná výstava Praha
  • Pragulic
  • Chefstarter
  • Ministerstvo vnitra
  • Nadace člověk člověku
  • Café Charmé
  • Grévin Praha
  • Siemens s.r.o.
  • Divadlo v Dlouhé
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí
  • Městská část Praha 12
  • Městská část Praha 13
  • Magistrát hl.m. Prahy
  • Kaaba
  • Minigolf Butovice
  • Centrum Tance - Allstar Group s.r.o.
  • Comics museum Káji Saudka
  • kino Aero
  • W.A.G. minerální paliva,a.s.
  • Nadace Terezy Maxové dětem
  • Městská část Praha 10
  • Městská část Praha 3.
  • Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
  • Divoké matky
  • Kavárna Vypálené Koťátko
  • Premiera Sweet
  • KPMG Česká republika
  • FNNO
  • Daruj hadry
  • Půjčovna lodiček a šlapadel Slovanka
  • BEL Foundantion